Bronchitida - zánět průdušek

Bronchitida akutní

Zánět průdušek

      Akutní bronchitida je akutní zánět průdušek a průdušnice, vyznačující se úplným uzdravením  a obnovením funkce. Obvykle bývá mírná, u oslabených pacientů s chronickým plicním nebo srdečním onemocněním však bývá průběh závažný. Těžkou komplikací může být zápal plic.

      Chronická (vleklá) bronchitida je chronický zánět průdušek spojený s dlouhodobou expozicí nespecifickým látkám dráždícím jejich sliznici, provázený hypersekrecí hlenu a některými změnami struktury průdušek. Je charakterizována chronickým kašlem s vykašláváním hlenu. Nejčastěji je spojena s kouřením cigaret, může však vzniknout i jako odpověď na alergizující látky  u osob, které nejsou náchylné k astmatu.

Chronická obstrukční bronchitida (bronchiolitida) je onemocněním malých dýchacích cest (průdušinek), které vede k významné neprůchodnosti (obstrukci) dýchacích cest. Často bývá spojena s příznaky chronické bronchitidy. 

Plicní rozedma (emfyzém) je zvětšení prostorů periferně od průdušinek spojené s destruktivními změnami stěn plicních sklípků.

Chronická astmatická bronchitida se vyznačuje významnou chronickou neprůchodností dýchacích cest u pacientů s astmatem, navzdory protiastmatické léčbě. Zpravidla jsou přítomny i příznaky chronické bronchitidy.

Tyto stavy se vyskytují často v kombinaci, a v jednotlivých případech bývá těžké rozhodnout, co je hlavní příčinou neprůchodnosti. Platí to zejména pro kombinaci chronické obstrukční bronchitidy a plicní rozedmy, často označované jako chronická obstrukční choroba bronchopulmonální. Je třeba pokud možno vždy odlišit osoby s chronickou astmatickou bronchitidou od pacientů se zúžením průdušek při rozedmě, protože průběh, prognóza a odpověď na léčbu se výrazně liší.

Příčiny/rizikové faktory

      Akutní infekční bronchitida se vyskytuje nejčastěji v zimě, často je součástí akutní infekce horních dýchacích cest. Může vzniknout po rýmě nebo jiných virových infekcích nosohltanu, hrdla nebo průdušnice a průdušek, a často na virovou nákazu „nasedne“      

Akutní bronchitidu z dráždivých látek vyvolávají různé minerální a rostlinné prachy, dýmy silných kyselin, amoniak, některá prchavá organická rozpouštědla, chlór, oxid siřičitý, tabákový kouř a jiné látky. 
  trvat 3 až 5 dnů. Poté akutní příznaky ustupují, kašel však může přetrvávat několik týdnů. Přetrvávající horečka svědčí pro komplikující zápal plic. Při obstrukci (neprůchodnosti) dýchacích cest bývá dušnost.

Vyšetření

Stanovení diagnózy obvykle vychází z příznaků a objektivníhoposlechového nálezu na plicích, při závažném nebo dlouhém průběhu onemocnění je však vhodné provedení rentgenového snímku hrudníkuk vyloučení jiných onemocnění, včetně zápalu plic. U osob nereagujících na antibiotickou léčbu je nutný mikrobiologický průkaz vyvolavateleonemocnění (mikroskopické a kultivační vyšetření).

Léčba

Do ústupu horečky je nutný klidový režim. Při horečce je důležitý zvýšený příjem tekutin a léky tlumící horečku (tzv. antipyretika, např. aspirin, paralen). Léčba kašle spočívá především v léčbě vyvolávající příčiny. Produktivní kašel netlumíme (výjimku představuje vyčerpání pacienta, potřeba spánku). Léky potlačující kašlací reflex (tzv. antitusika, např. kodein) užíváme u dráždivého suchého kašle, pokud kašel pacienta obtěžuje.Zvlhčující aerosoly tlumí kašel uklidňujícím vlivem na sliznici a snížením vazkosti hlenu dýchacích cest. Expektorancia jsou léky napomáhající odstranění hlenu z dýchacích cest jsou látky snižující vazkost hlenu, u některých osob mohou zhoršit obstrukci dýchacích cest.

Antibiotika jsou doporučována při průvodní chronické obstrukční chorobě bronchopulmonální, vykašlává-li pacient hnisavý obsah nebo přetrvávají-li vysoké horečky více než 3 až 5 dnů. U dospělých začínáme podávat tetracyklin nebo ampicilin. Tetracyklin není vhodný u dětí do 8 let, místo toho u nich podáváme amoxycilin. Pokud příznaky přetrvávají nebo se opakují a při neobvykle těžkém průběhu je vhodné mikrobiologické vyšetření obsahu z dýchacích cest<span "="">  (mikroskopické a kultivační vyšetření). Výběr antibiotika se pak řídí zjištěným mikroorganismem a jeho citlivostí na antibiotika. Předpokládáme-li mykoplasmovou pneumonii, podáváme antibiotikum erytromycin.

Zdroj: www.anamneza.cz/